OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Je to výborná kritika současnosti! Film, který ťal do živého!“ versus „Líná, jalová, šablonovitá satira, která si bere ty nejsnadnější cíle“. V bublině to za poslední týden létalo sem a tam. Poslední film Adama McKaye rozděluje. Nešlo tomu utéct, takže je to tak geniální nebo tak blbé. No, nepotěším vás. Ani jedno ani druhé. Záleží na tom, s čím se na tento film chcete podívat. Má to být zábava s nějakým přesahem, která okatě a ano, trochu prvoplánově nastavuje zrcadlo? Má to být obžaloba současnosti s dobře mířenými šípy, které míří do černého? Přistupuju bez zaujetí. Tabula rasa.
Děj staví své dva hrdiny do svízelné situace. Jsou první, kdo zaregistrovali kometu, která míří na Zemi. Ta je tak velká, že pokud dojde ke srážce, bude to s velkou pravděpodobností znamenat konec života na zemi. Nebo možná ne konec, švábi třeba přežijí. Ale konec nás lidí rozhodně. Leonardo Di Caprio a Jennifer Lawrence tu hrají dva astrofyziky, kteří se snaží upozornit svět na blížící se katastrofu, ale svět neposlouchá. Má své vlastní problémy. Populistickou prezidentku USA čeká kampaň, médii hýbou vztahové peripetie celebrit.
A tak tu s dvěma hlavními charaktery jdeme do donquichotského boje s aparátem lidské blbosti a hamižnosti. Stylem humoru to sem tam připomíná "Death to 2020" (případně 2021) od Jack Cloughe a Joshe Rubena. Mnohé postavy jsou přestřelené a sahají si pro kontury karikatur. Adam McKay tu dle mého schválně „nastavuje zrcadlo“ tak, aby tomu rozuměli i tupouni, a právě to je důvod, proč se lidé, kteří chtějí od filmu víc, tak staví na zadní.
Podlézá se tu satirická laťka příliš nízko? Nevím a je mi to jedno. Jsou tu narážky na trumpovské čepice a nekompetenci jeho administrativy. Jsou tu hrozně jednoduše ukázány politické argumentační fauly. Ale já se bavil. Adam McKay v "Sázce na nejistotu" ukázal, že pokud sedí na dvou židlích (scénář – režie) dokáže vytvořit poměrně sofistikované dílo s prvky komedie, kterému zatleskají i lidé, kteří jinak slovo komedie považují za sprosté slovo. Tady si rozhodně neklade tak vysoké cíle, ale také se snaží o to, aby film měl mnohem masovější zásah, a mě to nijak neuráží.
Z mého pohledu je super, že někdo natočil film, na kterém jde ukázat kritika konzumu, demagogie, rozdělení společnosti a populismus i lidem, kteří by jinou formu nepřijali. V tom je jeho největší síla a právě v tom vidím cíl, který se McKayovi podařilo naplnit. Změní to svět? Asi ne, ale líbí se mi, jaké debaty to rozvířilo v kruzích, kde bych je nečekal. Takže za mě film, který je v tom, co dělá přímočarý, ale rozhodně ne hloupý.
Film, který je v tom, co dělá, přímočarý, ale rozhodně ne hloupý.
USA, 2021, 145 min
Režie: Adam McKay
Scénář: Adam McKay
Kamera: Linus Sandgren
Hudba: Nicholas Britell
Hrají: Leonardo DiCaprio, Jennifer Lawrence, Meryl Streep, Rob Morgan, Jonah Hill, Cate Blanchett, Mark Rylance, Tyler Perry, Timothée Chalamet, Ron Perlman, Ariana Grande, Kid Cudi, Himesh Patel, Melanie Lynskey, Michael Chiklis, Tomer Sisley, Paul Guilfoyle, Robert Joy, Hettienne Park, Lonnie Farmer, Robert Radochia, Conor Sweeney, Ross Partridge, Liev Schreiber, Meara Mahoney-Gross, Georgia Lyman, Patricia Dehaney, Ben Sidell, Meghan Leathers, Ashleigh Banfield, Sarah Silverman, Richard Snee, Darryl Wooten, Jeffrey Smith, Jon Glaser, Juri Love, Kevin Craig West, Dee Nelson, Rebecca Gibel, Celeste Oliva, Roman Mitichyan, Patti Tippo, Nate Richman, Frank Ridley, Ishaan Khattar, Chris Evans
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.